Již mnoho let patří k tradici naší školy slavnostní vyřazení v prostorách doudlebského zámku. Nejdříve v nádherném zrcadlovém sále, ale protože žáků a hostů přibývá, využili jsme již podruhé prostory malebné zámecké sýpky.
Není třeba se více rozepisovat, vše je napsáno v následujícím projevu, který napsala a při vyřazení přečetla Petra Navrátilová.
Ať se daří, milí deváťáci. To vám ze srdce přejí vaši učitelé.
Vážení učitelé, milí rodiče, dámy a pánové
Sešli jsme se tu dnes, abychom se slavnostně rozloučili s devíti lety snažení nebo alespoň přežití za zdmi základní školy.
Jako by to bylo včera, když jste nás vedli za ručičku před dveře základních škol, které nám měly otevřít oči opravdového světa. Naše radost z nového poznání se proměnila v strach a úzkost z toho, že nás škola bude pronásledovat nejméně dalších devět let. Naštěstí prvních pět let uteklo jak voda a nastal posun o trochu výš. Někdo musel jezdit do jiného města, jiní zas nezměnili ani místo vchodových dveří. Důležité ale je, že ten rok se sešlo 24 unikátních jedinců, tudíž nás. A spolu jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. Prvním z nich byl seznamovací pobyt, po kterém si jen málokdo zapamatoval všechna jména.
A pak, no pak už nám do všeho hodil vidle covid a my skončili na online výuce, pro některé naštěstí, pro jiné zas bohužel jsme se vrátili zpět do školních lavic a to beze ztrát, ba naopak jsme přibrali další čtyři kusy a dnes si třídu bez nich nedokážeme ani představit. Myslím, že nejen my studenti, ale i učitelé jsme rádi, že už odcházíme. Ale stejně zůstaneme nezapomenutelnými nejen díky svým problémům a skandálů, ale také kvůli určitým žákům, jenž museli vždy vybočovat.
Na tomto místě, kde právě stojíme, stály desítky žáků a další desítky zde stát budou, ale teď jsme tu my. Třída, která právě stojí před rozcestníkem a zítra si každý vyberu tu svou cestu a můžeme jen doufat, že se ty cesty zase někde střetnou. Tímto bych chtěla poděkovat všem učitelům, jenž nás dosud provázeli.
Za nás ,,Doudlebáky’’ bych chtěl poděkovat paní asistentce Minaříkové za krásné chvíle a písničky na kytaru, které jsme si vždy rádi zazpívali.
Většina z nás před odchodem domů zamířila do družiny, kde se o nás postarala paní vychovatelka Petrová, které děkujeme.
Čtvrtou třídu, krásný výlet a zážitek v Praze jsme si užili a děkujeme paní učitelce Myšákové.
Nejen za dějepisné informace, ale i vřelý přístup v posledních dvou letech na 1. stupni děkujeme paní učitelce Mizerové.
Od páté třídy se nás nejen třídnicky, ale také na hudební výchovu ujala paní učitelka Štěpánková, které též děkujeme.
A za nás ,, Potštejňáky’’ bych chtěla poděkovat paní učitelce Říčařové, která se nás ujala v první třídě.
Dále také paní učitelce Viktorinové, ta nás měla na vlastivědu, tělocvik a mnoho dalších předmětů.
Zapomenout nesmíme ani na paní učitelku Prachařovou, která nás jako třídní učitelka dovedla na konec 1. stupně.
Také musíme poděkovat paní učitelce Balousové za krásné hodiny výtvarné a hudební výchovy.
A nyní bychom chtěli poděkovat učitelům, které jsme poznali až na druhém stupni.
p. uč. Pavlíkovi, který se nám snažil dávat rady do života.
p. uč. Zezulkové, která musela přetrpět naší hroznou angličtinu, ale i přesto se nás ji snažila naučit.
p. uč. Rolečkovi, jenž se pokusil, abychom nahlédli do světa technologií.
p. uč. Machačové, která byla průvodcem nejen českou historií.
p. uč. Klapalovi, který nám jako jediný vysvětlil, že kameny se dají použít i na něco jiného než na rozbíjení oken.
p. uč. Pastvové, díky které jsme se naučili základy volejbalu.
p. uč. Jablonské za hravé hodiny přírodopisu.
p. uč. Drtinové, která je zastánkyně svého příjmení a rozdrtila nás při každé hodině nejen chemie, ale i matematiky.
p. uč. Handlové, která nad námi vždy držela ochrannou ruku a vždy se nám snažila pomoci.
Děkujeme také panu starostovi Keprtovi za spolupráci s naší školou a panu Dujkovi za poskytnutí těchto prostorů.
Deváťáci
