“ Ahoj, přátelé, já jsem Maksim a natočil jsem pro vás reportáž o Ukrajině…..“
Těmito slovy uvedl svou reportáž žák 9. třídy Maksim Derbak. Při své poslední cestě na Ukrajinu v září 2026 natočil reportáž, aby nyní svým spolužákům a nám pedagogům ukázal nejen současnou tvář života ve své rodné vlasti, ale připomněl i její nedávnou historii. Zároveň jsme mohli spatřit i krásnou přírodu v okolí města Koločava.
Dovolte mi tedy citovat slova samotného Maksima. Vážený čtenář jistě promine drobné nedostatky ve slovosledu a ve tvarech některých slov. Maksim do naší školy chodí čtvrtým rokem a jeho čeština je víc než dobrá.
“ Ráno 24. února místo budíku jsem slyšel jen zvuky sirén…já jsem si myslel, že je to zkouška sirén, nebo něco podobného. Když jsem se začal chystat do školy, jsem zpozoroval mamku, která nervózně kontroluje pasy a další dokumenty…kvůli ohrožení jsme museli opustit Ukrajiny a odjet do ČR…
Proč do ČR? Protože můj taťka ještě před válkou tu dlouho pracoval…
Proč jsem se rozhodl tu reportáž pro českou mládež natočit? Protože v ČR je úplně jiná realita než na Ukrajině…V ČR dokonce spousta dospělých si nedokáže představit, co se tam děje….
Chybami se člověk učí – já bych chtěl, aby se tím, co se děje na Ukrajině, poučila celá EU, a hlavně pochopila, že takový soused jako je Rusko, by si neměl zasloužit jakýkoliv vztah…
Já jako člověk, který tohle všechno zažil a prošel vojenským výcvikem, bych tohle nikomu nepřál..
Proto se ta reportáž jmenuje Pravda vítězí, protože pravda jednou zvítězí a nastane mír.“
Reportáž měli možnost zhlédnout žáci od 5. až do 9.třídy. Při jejím průběhu bylo hrobové ticho. Poté Maksim zodpověděl všechny dotazy. Spousta žáků se doma zmínila rodičům a o všem si společně povídali.
A zde několik reakcí samotných spolužáků:
Je mi líto těch dětí ve škole. Když jsou nálety dronů, musí se schovat do krytu…
Nechtěla bych to zažít tady v České republice, snad ta válka na Ukrajině brzy skončí…
Obdivuji Maksima za to, že po škole se jde klidně učit další 2 – 3 hodiny do školy na Ukrajině…
Maksime, mrzí mě, že nemůžeš být doma na Ukrajině…
Je mladý a stejně se rozhodl být vojákem…to chce odvahu…
Maksime, jsi šikovný…já bych to nezvládl takhle odprezentovat…
Zjistil jsem, jak válka začala…
Působilo to na mě všechno smutně….
Zaujalo mě, že se vojenského výcviku můžete zúčastnit od 10 let…
Z prezentace jsem si odnesla, že se tady máme fakt moc dobře….
Bylo mi líto těch lidí, že tam umírali a za nic nemohli, už ta válka trvá moc dlouho….
Dovolím si přidat i své přání Maksimovi: Přeji ti, abys nikdy nemusel svůj vojenský výcvik použít v praxi.
Iva Machačová