Ve dnech 10.3.-14.3.2024 (ne-čt) se vydalo 13 žáků 2. stupně ZŠ na původně běžkařský výcvik na nejvýše položenou horskou chatu v Orlických horách – Masarykovu chatu na Šerlichu (1019 m n.m.). Z důvodu absolutní absence sněhu (díky nejteplejšímu únoru za posledních 60 let) jsme byli nuceni již zamluvený výcvik změnit na turistický.
V průběhu pobytu jsme navštívili rozhlednu na Vrchmezí, přešli po hřebenu do Olešnice v Orlických horách a zpět přes Deštné jsme se závěrečným, poměrně příkrým stoupáním dostali přes Šerlišský mlýn zpět na naši chatu. V úterý jsme díky celodennímu dešti navštívili bazén s parní komorou v Dobrušce, abychom nabrali síly na středeční pěší výlet do Polska do osady Zieleniec a následně do Gór Bystrzyckieských, kde jsme si udělali okruh v rozsáhlé Přírodní rezervaci „Rašeliniště pod Zielencem“. Většina z nás zde byla poprvé a samotné vřesoviště nás velmi uchvátilo. Tento výlet sám naplánoval a vedl jeden z žáků – Ben Sedláček (9.A) – moc děkuji 😊. Ve středu večer jsme šli spát s tím, že předpověď slibuje jasné ráno, a tak ideální podmínky na sledování východu slunce nejlépe z rozhledny na Velké Deštné. Nelenili jsme a vstali ve 4 hodiny a vydali se ve tmě k rozhledně. Bohužel v noci vytvořená oblačnost se rozpustila až o hodinu později (v 7h ráno), než jsme potřebovali, a tak jsme vycházející slunce viděli až s vyjasněnou oblohou s příchodem zpět na naši chatu. Při cestě zpět se část žáků oddělila a navštívila ještě poměrně neznámý a málo navštěvovaný vrchol – Malá Deštná. Celkově jsme za celý pobyt ušli okolo 50 km.
Všem žákům bych chtěl poděkovat, že jsem nemusel řešit žádné kázeňské problémy, ba naopak, vrátil jsem se s nimi do dětských let a celý pobyt jsem si s nimi taky užil ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře. Ve volných chvílích byli schopni si najít aktivity, kterými se byli schopni společně zabavit – ať závěrečná středeční diskotéka, kterou si udělali úplně sami a bylo na ní cítit, že jsou „jeden tým“, tak už několikrát hraná „noční venkovní schovka“, „židličkovaná“, twister, hra na upíry, večer hraný poker, karetní hry a samozřejmě také oblíbená „flaška“ – „pravda nebo úkol“, kterou jsme si krátili poslední chvíle před příjezdem rodičů ve čtvrtek v restauraci plné neznámých lidí. Plnění úkolů v tomto prostředí chtělo neskutečnou dávku odvahy, kterou mě mnozí překvapili a dokázali pobavit i plno návštěvníků restaurace, kteří byli do této hry také zatažení 😊 … dětem to nezkazili a měli ve všech případech úsměv na rtech a pochopení pro jejich „rošťárny“. Už dlouho jsem se takhle nezasmál. Moc vám všem děkuji 😊
Závěrem bych chtěl hodně poděkovat naší bývalé žákyni, dnes již dospělé – Kristýně Foglové za to, jak dokázala s dětmi splynout, vést je, podporovat, chápat a zároveň mít u nich respekt. Lepší volbu jsem mít nemohl. Myslím, že děti si ji velmi oblíbili a vidí to stejně.
Věřím, že příští rok nám bude Rampušák se sněhem více nakloněný a když ne, tak si to užijeme i tak, tak jako tento rok 😊 SKOL!
Petr Pavlík
