Ve dnech 19.2.-24.2. se konal lyžařský kurz naší školy v Olešnici v Orlických horách opět na chatě Čihalka s naším, již dobře známým, svérázným správcem chaty, který byl k dětem velmi vstřícný, seznámil je s celou historií a doslova i duchem (pan Mošnička) celé chaty a nezkazil žádnou dětskou legraci.
Lyžařská část výcviku
V pondělí sjezdovka u chaty Čihalka vypadala celkem dobře a tak jsme se dopoledne rozdělili do skupinek podle výkonnosti. Ti, kteří na lyžích nikdy nestáli nebo se úplně necítili na velkou sjezdovku, zůstali na výcvikové loučce s trenérkou Míšou. Pokročilejší se přesunuli na větší sjezdovku. Odpoledne pilovali techniku lyžování. Součástí lyžařského kurzu byla i přednáška o pravidlech chování FIS na sjezdovkách.
V úterý nám sníh tak vytál, že se nedalo na sjezdovku u chaty vyrazit. Vznikl tak náhradní program v podobě letní verze biatlonu. V němž žáci podle vzoru klasického biatlonu měřili síly v běhu a improvizované střelbě. Oběhnutí chalupy doplnilo házení šišek na cíl, a v případě minutí bylo připraveno i trestné kolečko. Na nejlepší závodníky v jednotlivých kategoriích čekala po večeři sladká tečka v podobě malého zmrzlinového poháru. Nejen vítězům je třeba pogratulovat ke skvělým výsledkům. Po obědě jsme vyrazili na túru, kde cílem byla nová rozhledna v Olešnici v Orl. h. Na to, že počasí nebylo moc hezké, tak výhled stál opravdu zato.
Protože se sněhové podmínky ani ve středu nelepšili, tak jsme museli přistoupit k náhradnímu řešení a šli jsme lyžovat na sjezdovku Kačenka u chaty Juráška, kde měli mnohem lepší sněhové podmínky. Zde jsme opět pilovali techniku lyžování a začátečníci se naučili jezdit na vleku. Každý na konci dne byl schopný vyjet na vleku až úplně nahoru a sjet sám celou sjezdovku.
Ve čtvrtek se z lyžařů stala jedna skupinka a tak začáteční pilovali techniku a pokročilejší měli možnost si zajezdit a připravovat se na páteční závody. V pátek se nám lyžařský kurz blížil ke konci a tak jsme vyrazili dopoledne na 2h na sjezdovku. Kdo chtěl, tak se mohl přihlásit na závod ve slalomu. Všem vítězům gratulujeme.
Pastvová
Snowboardová výuka
Na lyžařském výcviku se nám sešla překvapivě velká skupina snowboardistů. Ve skupině se objevili žáci na různých úrovních. Od úplných začátečníků, kteří se se snowboardem teprve seznamovali, až po pokročilé jezdce, kteří prkno skvěle ovládají.
Hned v pondělí jsme se tedy rozdělili do dvou skupin. Skupina pokročilejších se vydala spolu s lyžaři na větší sjezdovku, aby zde zdokonalovali své umění obloučků, zbytek zůstal na menší výcvikové loučce, kde si žáci osvojili základy od padání na zadek, až po smýkání po hraně. Náš program časově korespondoval s lyžaři a trávili jsme tak spoustu společných chvil. Od středy jsme se tak i my pokoušeli o zdolání lanovky cestou nahoru. Všichni snowboardisti se s tím prali statečně a nutno podotknout, že pro ně to nebylo vůbec jednoduché a vzhledem k lidské anatomii v kombinaci s konstrukcí pomy odjížděl z lyžařského kurzu nejeden snowboardista s pořádnou modřinou na stehně.
Ke konci týdne už u všech žáků byl vidět progres, kterým za krátkou dobu prošli, ve čtvrtek jsme tak již pouze pilovali techniku, odstraňovali drobné nedostatky a snažili se nacvičit co možná nejvíc na páteční slalomový závod, který nás čekal spolu s lyžaři v pátek.
Jak již bylo řečeno v pátek na závěr celého kurzu nás čekal závod. I s minimem zkušeností, ale s velkým odhodláním se téměř všichni snowboardisti vrhli do slalomu, který nebyl pro snowboard zrovna ideálně postaven. Ideální stopa rozježděná od lyžařů a branky blízko za sebou však nebyli překážkou pro snowboardisty, aby se do slalomu pustili. Náročnost slalomu dokazuje to, že i ten nejzkušenější (Roleček), který se vydal do slalomu změřit síly se svými žáky, nezvládl projet některé branky a závod nedokončil, k radosti některých žáků. Vítězům je třeba pogratulovat ke skvělým výkonům. Ale gratulaci si zaslouží i ostatní, za výkonu v závodu, ale i za celý týden na kurzu. Zároveň všem za kurz děkuji, bylo vidět, že když žáci něco chtějí dokázat, poslouchají pokyny a vynaloží snahu, tak sklidí plody svého úsilí. Všichni na kurzu udělali pokrok a něco se přiučili.
Roleček
Běžkařská část výcviku
Co se týče běžecké části lyžařského výcviku, tak jsme se museli vypořádávat s důsledky nepřízně počasí v posledních dnech před našim příjezdem (velká obleva, silný vítr – popadané větve, jehličí, šišky v běžecké stopě). I to nás ale neodradilo a v pondělí jsme zkusili projet sice upravené, ale velmi znečištěné běžecké stopy od vrcholu sjezdovky směrem k Vrchmezí po Knížecí cestě. Běžeckou skupinu tvořilo 10 žáků, kteří se i ve velmi silném větru, mlze a stoupání prali s těmito nástrahami většinou statečně. Stopa se začala zlepšovat bohužel až od 900 m n.m., kdy jsme se, ale už kvůli únavě některých žáků, museli otočit a vrátit zpět na chatu.
Večer byla pro žáky nachystána přednáška o běžeckém lyžování (historie, vliv na zdraví, technika, lyžařská výzbroj a výstroj, mazání, pravidla v běžecké stopě, závody). V dalších dnech proběhla i hra Riskuj, která prověřila nabyté znalosti z oblasti běžeckého lyžování.
Vzhledem k tomu, že se stav běžeckých stop nad chatou v důsledku dalšího deště jen zhoršoval, rozhodli jsme se s 5 nejodhodlanějšími žáky vyrazit ve středu po obědě na běžky na Šerlich. Dopoledne si každý sám očistil své běžky a kvůli teplotám nad nulou nanesl i teplý klistr. Výběr místa i mázy se po příjezdu na místo ukázal jako správná volba. Stopa čistá, lidí poskrovnu, máza držela, dobrá atmosféra, tempo vysoké a za necelých 45 minut jsme byli v rekonstruovaném bufetu u Velké Deštné. Po občerstvení jsme zamířili k rozhledně, z jejichž vrcholu byl díky zlepšujícímu se počasí hezký výhled. Pro zpáteční cestu jsme zvolili západní cestu, na které jsme si při sjezdech, vyzkoušely i pády a to nejednou 😊 Po každém úsilí by měla přijít nějaká odměna a tak jsme si ji v Deštném po zásluze dopřáli (trdelníky). Jestli mi v hlavě časem zůstane z tohoto lyžařského kurzu nějaká hezká vzpomínka, tak to určitě bude na tento výlet se skvělými, nadšenými žáky, kteří fungovali jako parta v uvolněné přátelské atmosféře. Nemůžu použít slovo „věřím“, ale musím použít slovo „vím“, že to tak cítili i oni. Co víc si přát z pohledu učitele, když na otázku (při stoupání ve vyšším tempu)“: „Jak se cítíš“? dostane nečekanou odpověď: „Je mi hezky.“ a za 2 hodiny, když si sundává běžky řekne jen tak: „Já už chci jen běžkovat. Nechci už jezdit na svahu nahoru a dolů.“… Zrodila se láska k běžkám, láska k pohybu v zimní přírodě.
Pavlík
Ohlasy dětí
Na závěr zde máme několik zpětných vazeb od těch nejdůležitějších účastníků kurzu a to jsou sami žáci. A co na lyžák říkají děti?:
„Na lyžáku se mi líbila procházka na rozhlednu a náhodou se mi líbilo, jak jsme chodili na sjezdovku
tak daleko. Moc mi tam nechutnalo jídlo, ale dalo se sníst. Štvalo mě počasí „
„Já jsem si lyžák velmi užila, učitelé a instruktoři byli velmi fajn. Filmy a diskotéka a různé aktivity byly
super.“
„Jídlo na té chatě bylo dobré. Byla to zábava. Nelíbilo se mi chodit pěšky na sjezdovku. Lidi tam nebyli
zlí.“
„Líbila se mi procházka po okolí. Lyžování bylo fajn a vůbec mi nevadilo, že jsme museli docházet.
Ubytování bylo super, myslím, že chata, na které jsme byli je super a nikam jinam už bych nejela.
Pokoje se mi líbili, ale nejhezčí byla koupelna. Jsem zklamaná z diskotéky, mohla být delší.
Každopádně děkuji za krásně užitý týden, bylo to super.“
„Naučil jsem se tam lépe na snowboardu a bavilo mě to, jak jsme pak chodily na tu sjezdovku,
protože jsme se aspoň prošli. Hodně mě bavil kulečník. Běžky mě bavily též, ale snowboard mě bavil
více.“