V úterý 4. června se žáci 6. ročníků vydali společně na dlouhou a náročnou cestu vstříc naší nejvyšší hoře Sněžce (1603 m n. m.). Veškeré spoje na sebe krásně navazovaly, proto jsme krátce před polednem mohli začít stoupat z Pece pod Sněžkou přes Severku a velmi oblíbené občerstvení na Rozcestí až k našemu dennímu cíli, na chatě Výrovce, kde jsme měli domluvené ubytování. Počasí nám v úterý moc nepřálo, celou cestu jsme se potýkali s nepříznivým, vlezlým a vlhkým počasí. Všudypřítomná mlha zhoršovala viditelnost na cestě, zároveň jsme neměli možnost kochat se výhledy, které by se nám za lepších podmínek naskytly. Žáci ukázali, kolik mají sil, a když se nemohli kochat výhledy, drželi rychlé tempo, takže jsme na Výrovku dorazili o hodinu dříve, než bylo plánováno. Žáci využili čas navíc ke společným aktivitám a prohlubování přátelských vazeb. Večerní program se pak nesl v podobném duchu, kdy někteří žáci zkoušeli svou zdatnost na lezecké stěně, někteří se věnovali stolnímu fotbálku a zbytek odpočíval, nebo se věnoval společenským hrám.  

Druhý den po snídani jsme vyrazili vstříc vrcholu Sněžky. Vyšli jsme směrem ke kapličce s Památníkem obětem hor, dál k Luční boudě a poté již směr Sněžka. Počasí bylo o něco lepší, ale tentokrát nás pro změnu potrápil studený vítr. Pod Sněžkou na polské straně jsme se občerstvili a vydali se po strmém stoupání k vrcholu. Tady nás již netrápil vítr, ale začalo nás provázet slunečné počasí. Tento výstup byl dlouhý a náročný, dokonale tak prověřil naše schopnosti a zdatnost. Všichni ale předvedli svou vnitřní sílu, překonali se a na vrchol Sněžky vylezli. Po krátkém odpočinku na vrcholu, po vyfocení důkazů, že jsme opravdu byli nahoře, a po zakoupení suvenýrů jsme se vydali na cestu dolů. Zpět do Pece pod Sněžkou jsme šli tentokrát přes Růžohorky, kde byla poslední občerstvovací stanice. Zajímavostí byla možnost půjčit si zde lodičky. Pokračovali jsme dál přes nepříjemné klesání lesní kamenitou cestou, které však všichni zvládli, a i druhý den jsme túru zvládli rychleji, než bylo v plánu, tentokrát dokonce o 2 hodiny.  

Pro některé děti to bylo první opravdové seznámení se s většími horami, a i přes nelehký profil (celkově přes 1000 výškových metrů) se s celou trasou, přibližně 20 kilometrů, nakonec statečně vypořádaly. Doufáme, že tato zkušenost žáky nabudí, nikoliv odradí od dalšího zdolávání turistických tras a horských vrcholů. 

Napovídá tomu i veskrze pozitivní hodnocení žáků:  
„Výlet na Sněžku byl super, sice to místy bylo trochu namáhavé, ale bylo to super. Výlet na Sněžku bych si ráda zopakovala.“  M. S. 
„Já osobně jsem si výlet užil a doufám, že si to někdy budu moct zopakovat.“ V. P. 
„Na Sněžce jsem byla podruhé a bylo to tam fakt fajn. Jsem moc ráda, že jsem tam mohla jet, užila jsem si to a asi bych jela ještě jednou.“ I. V. 
„Nejvíce se mi líbily pokoje a jak jsme šli ve středu na Sněžku. Jsem ráda, že jsme mohli jet jako jedna celá třída, děkujeme učitelům, že nás vzali na Sněžku. Užila jsem si to a chtěla bych tam jet znovu.“ B. P. 
„Na Sněžce jsem byl poprvé a užil jsem si to. Program byl skvěle vymyšlený, jak na našem ubytování i mimo něj a moc učitelům, co s námi jeli, děkuji za tento zážitek.“ J. L. 

Roleček, Stejskalová, Klapal, Pavlík