Závěr letošního školního roku byl pro některé z nás opravdu hektický. V Doudlebském zpravodaji jste si mohli přečíst informaci o tom, že žáci 5. a 6. třídy naší školy se probojovali přes okresní a krajské kolo do celostátního finále dopravní soutěže v kategorii mladších žáků. Tak se naše ranní tréninky, které trvaly od března, protáhly až do půlky června. Jak se později ukázalo, na přední umístění to vůbec nestačilo. Cyklisté, kteří v jízdě zručnosti skončili na prvních třech místech, řekli, že trénovali každý den a dokonce i místo vyučování. Přiznávám, že to my ne.
V úterý 19. června 2018 po 12. hodině moji svěřenci Mája Rolečková, Terka Valentová, Michal Vajgl a Honza Skála vyrazili na autobusovou zastávku ke svozovému autobusu. Ten vyjížděl z Lomnice nad Popelkou a postupně po cestě nabíral další družstva, takže konečně po 18. h nás vysadil v Brně u dopravního hřiště Riviéra, abychom se zaregistrovali a podívali, jak je hřiště velké (oproti rychnovskému) a jak vypadá. Vzhledem k tomu, že jsme do Brna dorazili tak pozdě, nemohli děti navštívit „VIDA“ centrum – vědecké centrum, na něž se těšily. Před 19. h odvezly celkem 4 autobusy děti na ubytování na internát střední školy bankovnictví. Po večeři jim pustili film a my učitelé jsme šli na poradu, kde nás informovali o průběhu soutěže.
Středa začínala v 7 h snídaní a hned po ní autobusem znovu na Riviéru na slavnostní zahájení finále. Po něm se rozběhly soutěže. Nejprve děti jezdily po dopravním hřišti. Jejich úkolem bylo projet šest stanovišť v čase 5 minut. Stejně jako v Rychnově. Jenže na neznámém hřišti se lehce stane, že vás nenapadne, jak se dostat z jednoho místa na druhé. Navíc jízdu „ztěžoval“ na jedné z křižovatek stojící policista, který řídil provoz. Tak došlo k tomu, že jen Honza stihl projet všechna stanoviště. Nervozita u dětí zapříčinila i nějaká nedodržení pravidel silničního provozu. Nakonec v této disciplíně byla nejlepší Terka s 5 trestnými body, tedy jednou chybou. Odpočinek mezi jednotlivými disciplínami byl v prostoru vedle hřiště pod vysokými stromy. Každý kraj tam měl postavený stan a vždy bylo přichystáno pití a svačina, což bylo výborné, protože po celý náš pobyt bylo velké vedro.
Po chvíli děti odvedli do sousední budovy, aby správně zodpověděly 20 testových otázek z pravidel silničního provozu. Na každou odpověď měly děti 1 minutu a všechny odpovědi byly zaznamenávány přes počítač. Po těch 20 minutách jim zobrazili správné odpovědi. Když za mnou přišly do stanu, už mně hlásily 2 – 4 chyby.
Poslední středeční disciplínou bylo poskytnutí první pomoci člověku, který se zranil na kole. Každý soutěžící si vylosoval jedno zranění, předstoupil před namaskovaného figuranta a měl 5 minut na jeho ošetření. Jen Honza uspěl bez trestných bodů. Tady se to neobešlo bez slziček. Přeci jenom provedení masáže srdce, když jste to nikdy nedělali, je pro páťáka náročný úkol. A ani tepenné krvácení, kdy figurantovi z ruky stříká „krev“, není něco, s čím by se děti běžně setkávaly.
Myslím, že soutěžící byli rádi, že nás odvezli na pozdní oběd. Hned po něm byl sraz u autobusů. My v tom pařáku zas do jediného bez klimatizace. Za asistence blikajícího a houkajícího policejního auta odvezly všechny 4 autobusy děti k Brněnské přehradě na hodinovou plavbu lodí k hradu Veveří. Během plavby předvedli policejní záchranáři dvě ukázky záchrany tonoucího. V horkém počasí následující procházka s výkladem po okolí hradu Veveří zaujala spíš nás dospělé. Na internát jsme se vrátili na večeři a pak se ještě radili, jak na dvě následující disciplíny, aby se nám podařilo udržet 11. místo ze 14.
Prvním čtvrtečním úkolem bylo nalezení nejbezpečnější cesty nejprve pěšky, pak na kole na neznámé mapě města. To plnil každý samostatně, prostě cestu zakreslil. V krajské soutěži to byl úkol pro celé družstvo. Po návratu ke mně se všichni tvářili celkem spokojeně. Bohužel výsledek jejich práce jsem neviděla. Nedokážu pochopit, v čem všichni udělali chyby. Každý dostal maximální počet trestných bodů 20. Tato disciplína naše družstvo posunula na úplný konec. To jsme však zjistili až při vyvěšení výsledků při jejich vyhlášení.
Předtím nás opět převezli, tentokrát na Výstaviště do pavilonu Z. V něm byly připravené dvě stejné jízdy zručnosti – každá pro jednu kategorii. Samozřejmě i zde byly některé překážky, které naši soutěžící nikdy netrénovali. Navíc, když jsem viděla, jak se někomu před jízdou třesou ruce, musím je obdivovat, že celou trasu s 12 překážkami projeli. Mája dokonce dvakrát! Při první jízdě se jí totiž stalo, že dvakrát sjelo sedlo úplně dolů. Pořadatelé dali možnost jízdu kvůli technické závadě opakovat a ona byla opravdová hrdinka, protože to nevzdala a projela trasu ještě jednou. Trestné body získané na jízdě zručnosti výsledek našeho družstva neovlivnil. Tady chybovali i jiní a dokonce mnohem hůř.
Po jízdách jsme byli dovezeni na poslední oběd, zabalili batohy a honem zpět na dopravní hřiště na vyhlášení výsledků. To bylo dlouhé, protože každý soutěžící i učitel byl odměněn. Děti si domů odvezli například nové batohy, spoustu reflexních přívěšků, čokoládovou medaili a já doufám, že i zážitky, na které budou rádi vzpomínat a kvůli kterým se mnou půjdou do dopravní soutěže i příští rok. I když cesta z Brna domů trvala od 15 h do 19:30.
Jestli vás zajímá umístění jednotlivců, tak Honza 18. místo z 28 chlapců, Michal 23., Terka 21. a Mája 25. mezi dívkami.
Děkuji všem čtyřem i těm, kteří trénovali během roku také, ale na soutěže se neprobojovali – za pracovitost, píli, odvahu a odhodlání a přeji jim krásné prázdniny bez kola i s kolem.
Blanka Drtinová